Počátky paličkování se našly již ve starověku. Paličky a dokonce i zbytky krajky byly nalezeny ve starověkém Egyptě v sarkofázích, ve kterých byly uloženy společně s mumií.
Kolébkou paličkované krajky se v 16. století stala Itálie. Benátčané techniku paličkované krajky rozšířili do celé západní Evropy –
Španělska, Francie, Nizozemí, Anglie a především Belgie.
Během tohoto jednoho století prodělala paličkovaná krajka obrovský skok ve vývoji technik, rozmanitosti vzorů a jemnosti vypracování.
Krajka se stala součástí ženského i mužského oděvu. Šlechta krajku nejen nosila, ale také se pro ni stalo paličkování příjemnou kratochvílí.
Krajka se stala vizitkou bohatství a moci.
V tomto období navrhovali krajku umělci a přední malíři.
V druhé polovině 18. století začala krajka upadat.
Řemeslo uchovávaly krajkářky na úrovni opakování starých vzorů.
Ve východní Evropě se krajka udržovala v lidovém krajkářství jako součást kroje.
Ve 20. století nastal rozvoj krajky v Čechách a na Slovensku, krajka ožívá a dostává novou tvář.
Dnes má naše krajkářství ve světě dobré jméno. Na každé světové výstavě budí velký obdiv, vzrušuje svým moderním pojetím, uměleckou úrovní a
vysokou technikou zpracování.
Velmi známá je například Vamberecká krajka.
Historicky i geograficky dělíme krajku na dvě základní skupiny.
Do jedné skupiny patří krajky západoevropské, do druhé skupiny patří krajky východoevropské.
Liší se typem krajky, jejím vývojem a způsobem vypracování.
Čechy jsou místem, kde se částečně obě tyto skupiny střetávají a prolínají.
Použitá literatura: Alena Vondrušková, Ivana Prošková -Krajkářství, Ivana Prošková – Ručně paličkovaná krajka